Sniperův blog

Nagoya. Město na půli cesty mezi Tokiem na Osakou. Přesun do Nagoyi byl bez problémů, jenom jsme trochu měli problémek s nalezením našeho hostelu, ale i to se po chvíli vyřešilo. Po návratu z Fujisan jsme byli poněkud mrtvolní a tak jsme rovnou zalezli do postele. Když jsme se probudili, čekal nás krásný osmý den.

Z hostelu jsme vyrazili poměrně pozdě, nicméně to zas až tak nevadilo. Měli jsme v plánu zdolat Fuji, nejvyšší horu Japonska (výška 3776m). Pokud chceme vidět východ slunce na vrcholu, musíme na horu začít šplhat už večer.

„Hej, kluci, co děláme tady když slunce vychází za 5 minut?“ touhle větou začal náš sedmý den v Japonsku. Xsoftův budík prostě nebudil jak bylo v plánu a trochu jsme zapsali. Ve výšce tři a půl kilometru nad mořem. Od vrcholu nás dělilo asi 200 výškových metrů a do východu slunce 5 minut.

Navzdory tomu, že jsem nešel spát moc střízlivej (ale Sovi na tom byl o poznání hůř), vstávalo se mi docela pohodově. Po rychlé snídani jsme se rozhodovali, kam vyrazíme. Já a Sovi jsme chtěli využít možnost vykoupat se v moři, Trill a Xsoft radši vyrazili do města za zábavou.

Budíček v Inet kafe byl bez problémů, jenom se sbalit a vyrazit. Prvním úkolem bylo najít hostel, kde budeme následující noc. Ukázalo se, že neumíme moc číst japonské mapy a tak jsme bloudili docela dlouhou dobu napříč celou Fukuokou, než jsme se od někoho nechali odnavigovat k místu našeho dalšího bydlení.